Miniatury pro basklarinet (nebo fagot) a klavír, op. 55

Ve starší generaci českých skladatelek zaujímá Sláva Vorlová (1894–1973) klíčové (jelikož stále ještě ojedinělé) postavení. Její hudební nadání bylo všestranné: studovala zpěv, klavír a rovněž skladbu – nejprve jako soukromá žačka Vítězslava Nováka, později absolvovala kompoziční třídu Jaroslava Řídkého na Pražské konzervatoři.
Vorlová zanechala poměrně početné a žánrově všestranné dílo čítající téměř stovku skladeb a zahrnující díla hudebně dramatická, orchestrální, komorní i vokální. Převážná většina jejích skladeb vyrůstá z tradičního slohového základu, v němž se pohybovali oba její pedagogové, Novák i Řídký. V šedesátých letech se ovšem začala zabývat rovněž novodobými kompozičními technikami, serialismem a aleatorikou, a vytvořila i v této oblasti řadu pozoruhodných skladeb.
Od šedesátých let se datuje i její přátelství a spolupráce s významným českým basklarinetistou a zakladatelem světoznámého souboru Due Boemi di Praga Josefem Horákem (1931–2005), pro kterého vytvořila několik komorních děl a rovněž Koncert pro basklarinet a smyčcový orchestr (op. 50 z roku 1961), který je považován za vůbec první dílo svého druhu ve světové literatuře.

Pětivětá suita drobných charakteristických hudebních obrázků s názvem Miniatury pro basklarinet a klavír op. 55 z roku 1962 vychází z tradičního slohového základu vymezeného v podstatě evropskou meziválečnou modernou. Skladba je řazena na principu tempového kontrastu, k němuž v jednotlivých větách přistupuje ještě kontrast rytmický, výrazový a stylizační. Autorka se navíc snaží rozmanitými postupy využívat celý obdivuhodný rozsah Horákova basklarinetu.

Ostatný tovar značky Vorlová Sláva